Čechům vrtá hlavou, kde na to beru, říká dobrovolník. Budu pomáhat do konce této hnusné války, dodává

ROZHOVOR / „Vydělal jsem tolik, že jsem chtěl již do konce života jen cestovat, pak mi ale do toho vpadla válka na Ukrajině,“ říká s úsměvem letitý dobrovolník Alois Zwesper. Přestože na Ukrajinu jel už více než sedmdesátkrát a odvezl tam pomoc za miliony, jeho jméno je dosud známé jenom poměrně úzkému kruhu zasvěcených. „Skoro čtyři roky nelze dát na papír v pár řádcích,“ varuje mě. Já ho ale navzdory jeho vrozené skromnosti umluvím, abychom se o to tentokrát pokusili. Aloise jsem potkal náhodou během své zatím poslední cesty po Ukrajině. Dalo by se říct, že nám svou radou a pomocí nenápadně zachránil život. O tom se nyní nelze šířit. Rád to vysvětlím po válce. Zatímco čtenáři deníku FORUM 24 čtou tato slova, on už je nejspíš zase někde na východě Ukrajiny, kam veze další várku pomoci. Na první pohled pochopím, že mluvím s výkonným koordinátorem, dalo by se říci dispečerem ohromného spektra podpory pro bránící se zemi. Z toho plyne, že většinou nemá kdy řešit rozhovory. V mezičase jsem mu stačil položit pár otázek. Setkali jsme se v Praze, v kuchyni nenápadného domu skrytého kdesi na periferii hlavního města. Pamatujete si na začátek plnohodnotné války? Kde jste tehdy byl? Vše pro mě začalo 25. února ráno. Byl jsme na první pocovidové cestě za svobodou, konečně bez nutnosti očkování a hloupých testů. Vyrazili jsme si užívat v karavanu na cestu po jižním anglickém pobřeží, v plánu byly Wales, Irsko, Skotsko. Ráno tohoto dne nás zastihlo ve městě St Davids, ve…