RECENZE / Mezinárodní filmový festival v Cannes se zhoupl do své druhé půlky. Slunce tu střídají bouřky, stejně jako se mění nálady na filmovém plátně.
RECENZE / Mezinárodní filmový festival v Cannes se zhoupl do své druhé půlky. Slunce tu střídají bouřky, stejně Jako se mění nálady na filmovém plátně. Debaty o možných vítězích i o tom, který film koho zasáhl, neutichají. Jedním z probíraných snímků je vedle španělského Siratu, německého duchařsky laděného Sound of Falling a americké love story Zemři, má lásko též ponuré historické drama ukrajinského režiséra Sergeje Loznicy s názvem Dva prokurátoři. Těžké ocelové dveře Jako průchod do vězení fyzického i pomyslného: do věčné noční můry Ruska. Tak funguje vstupní brána ve filmu režiséra Sergeje Loznicy, jež se odemyká a zamyká častěji, než může člověk unést. Jsme v roce 1937 a Stalinův teror vrcholí, za mříže i do gulagu jsou posílány tisíce lidí. Ukrajinský filmař je pravidelným hostem zdejšího festivalu a jeho filmy (dokumentární i hrané) se těší pozornosti výběrových porot i novinářů (loni to byl například dokument Invaze). Jeho aktuální snímek je adaptací nevydaného románu Georgije Děmidova, jenž přežil gulag. V centru stojí mladý a idealistický Prokurátor Korněv, jenž je státem „á forma“ pověřen tím, aby dohlížel na dodržování práv odsouzených a „spravedlnost“ procesů. Dopis psaný krví Vězení je plné pobíhajících, podvyživených vězňů s kruhy pod očima, kteří mají za úkol vykonávat nejrůznější podřadné a těžké práce. Jsou Jako bezejmenní mravenci v kupě zkorumpovaného krutého státu mechanicky plnící zadané úkoly. Jeden takový úkol – spálení hromady neotevřených petic – dostane i starý muž uvězněný jako mnozí jiní pod groteskní záminkou. Přestože je varován, aby zničil každý dopis,…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj