Bydlení má být drahé, nejsou to ponožky. Nestěhujte se do Prahy, říká ekonom 

Zdají se vám byty moc drahé? Člen národní rozpočtové rady Petr Musil si nemyslí, že každý musí vlastnit nemovitost. Bydlení obecně má být drahé a v médiích se podle něj objevují časté manipulace, když se příliš zdůrazňují ceny v Praze. Ty se zbytkem republiky nemají mnoho společného.  “Češi jsou v zajetí představy, že bydlet znamená své obydlí vlastnit,” říká ekonom. V Česku bydlí přibližně 76 procent domácností ve svém bytě či domě. Jinde na Západě to není úplně normální. Podle Eurostatu je to třeba v Rakousku jen 54 procent domácností a v Německu 48 procent.   Češi chtějí vlastní bydlení, protože ho vnímají jako jistotu. Navíc je to skvělá investice, i když v bytě nebydlíte.  Trh, kde většina lidí bydlí ve vlastním, je ovšem samozřejmě méně pružný.    “Bydlení má být drahé. Z éry reálného socialismu si neseme, řekl bych, zlozvyk. Jsme totiž přesvědčeni, že bydlení je jako běžné spotřební zboží, třeba jako ponožky, a tak má naše rodinné rozpočty zatěžovat jen minimálně. Ve skutečnosti je to jen iluze. Bydlení je jedna z celoživotních investic, a je proto logické, že jde o vzácný statek. Z principu by tedy bydlení mělo být na výdajové straně rodinných financí naprosto dominantní,” píše ve své studii Bydlení v Česku. Můj dům, můj hrad.  V Česku tvoří podíl výdajů na bydlení včetně elektřiny a vody asi 26 procent celkových výdajů domácnosti, v Německu zhruba 34 až 36 procent podle regionu.  Hlavní příčinou české “drahoty” je pomalá výstavba, kterou způsobuje byrokracie.  “Když se podíváme na tempo výstavby nových bytů v…