Opravdu demokracie odchází? Zachovejme naději v dnešní době skepse a beznaděje

KOMENTÁŘ / Nelze si nevšimnout, jak se dnes vytrácí naděje. Liberální demokraté často cítí její opak, beznaděj, skepsi. Komentátor Petr Honzejk 28. října napsal: „Vypadá to, že demokracie jako taková po 107 letech nepozorovaně odchází.“ Spolu s Masarykem tvrdí, že pro demokracii je klíčová diskuse, ale „v Česku a vlastně v celém euroamerickém kulturním okruhu žádnou skutečnou diskusi nevidíme“. Na vině jsou volby. Předcházela jim oboustranně nenávistná kampaň a jejich výsledkem je rodící se vláda postavená na populistickém ANO, extrémistické SPD a Motoristech sobě, za nimiž stojí proruský a protibruselský Václav Klaus. Sílí obava, že se Maďarovi Viktoru Orbánovi podaří posílit proruský blok a vtáhnout do něj kromě Fica i Babiše. Nejde jen o výsledek voleb. Moji dceru pozvali, ať hraje 17. listopadu v Brně. Váhá. Řekla mi: „Mně přijde směšný to heslo Díky, že můžeme. Co my můžeme? Nikdy si nenašetřím na byt a zřejmě se nikdy neuživím tím, co umím. Stát zavírá oči před utrpením lidí v Gaze, kašle na klimazměnu. Za co mám děkovat, když sama nemůžu?“ Dodám: to, co umí, umí výtečně. A diskutovali jsme. Ale fakt je, že přemýšlející mladí často žádnou naději nevidí. Kde ji hledat? Naději potřebujeme, naděje otvírá budoucnost. Naději v sobě často nesou věřící lidé, skuteční křesťané. Ale těch je u nás, a nejen u nás, zatraceně málo. Když je znáte, nemůžete si nevšimnout, jak svítí a že je z nich cítit láska. Láska a nestrach, odvaha k životu. Beznaděj? Představme si, že žijeme na Ukrajině Kde hledat naději? Nejprve ve srovnání. Představme si, že…