Co je za obzorem? O svátku Všech svatých, Dušičkách, proměnách světa a živé vodě pro ODS

KOMENTÁŘ / Listopad má zvláštní schopnost ztišit svět. Podzim barví přírodu, den se krátí a vzduch je plný vzpomínek. Na Dušičky zapalujeme svíčky nejen „všem věrným zemřelým“, ale i všemu, co bychom rádi nechali odejít uvnitř sebe – strachu, nepokoře a dalším věcem, které v sobě nechceme. Člověk najednou cítí, že čas není samozřejmý. Že každé ráno, kdy se probudíme, je příležitost k novému dobru. A že když ji promarníme, reparát nepřijde. Život má konečnou délku. I ten nejdelší je jen nepatrný zlomek času. Často říkám, že v Bibli a v Pánovi prstenu je všechno: „Vše, co musíme rozhodnout, je to, co udělat s časem, který nám byl dán.“ To říká Gandalf Frodovi. Věřím, že úkol člověka je pokračovat ve stvořitelské práci – posouvat svět o kousek dál, přidat k němu něco dobrého, co tu bez nás chybělo. Věřím, že každý má svůj díl zodpovědnosti za to, jak vypadá svět kolem něj, obec, země, společnost. Před několika lety jsem se musel podívat do zrcadla a říct si věci, které nikdo nechce slyšet. Přiznat si, že jsem na cestě do pekla, že jsem ztratil směr a že je potřeba najít sílu ke změně. Přestal jsem pít a začal znovu žít. Nebyla to žádná velká euforie, spíš tiché poznání, že člověk se může uzdravit, jen když se nebojí pravdy. Dnes tomu říkám zkušenost milosti – chvíle, kdy přiznáš vlastní slabost a začneš znovu – v radosti a s pokorou. Stejně to vnímám i u politiky. Společnost, strana, stát – všechny instituce jsou…