Drtily je tanky i buldozery. Příběh zaniklých obcí jsme za socialismu měli zapomenout

Je to příběh, který měl být za minulého režimu zapomenut. Už jen zájem o zaniklé obce, které najdeme většinou v pohraničí, tehdy vzbuzoval nevoli a podezření úřadů. V posledních letech jej ale znovu přivedly k životu různé publikace, včetně nejnovějších Zaniklých obcí Jiřího Padevěta, které zaujmou širokým záběrem a rozsahem.    Nejvíce zaniklých měst a vesnic najdeme při hranicích s Německem a Rakouskem. Časově šlo hlavně o roky 1945–1946 a padesátá léta. Výjimkou však nejsou ani obce, které zanikaly v letech sedmdesátých.   Zásadní vliv mělo vyhnání německy hovořícího obyvatelstva, takzvaný odsun. Dosídlení novými obyvateli se často nepodařilo a vesnice mizely po stovkách. Navíc komunistický režim neměl zájem, aby u hranic někdo bydlel. Veškeré obyvatelstvo považoval za "sprosté podezřelé", kteří by mohli prchnout na svobodný Západ.     Také důlní činnost způsobila konec mnoha obcí – typickým případem je Podkrušnohoří, kde po nich zůstaly jen ohromné díry, které se dnes proměňují v jezera.  Na jiných obcích si zase své střelecké schopnosti cvičila armáda, která si tam vybudovala vojenský prostor. Právě obálka publikace Zaniklé obce připomíná město Doupov v Doupovských horách na severozápadě Čech, které považuji za jedno z nejzajímavějších zaniklých míst vůbec.  Doupov byl založen ve dvanáctém století a v roce 1954 byl zrušen kvůli vojenskému újezdu Hradiště, jenž existuje dodnes. Bylo to rozvinuté městečko, kdysi soudní okres v rámci politického okresu Kadaň, se železniční stanicí, zámkem, kostelem i gymnáziem. Nechyběly ani hotely, četnická stanice, spořitelna a šest hostinců. Začátkem 20. století tvořili drtivou většinu obyvatelstva Němci, podle sčítání z roku 1921 tam mělo…