GLOSA /
Karel Havlíček, muž, který nikdy nezaváhá, i když neví, o čem mluví, se letos na 28. října rozhodl připomenout, kdo že to vlastně tu naši republiku založil. A pronesl větu, která by měla být tesána do učebnic nazvaných „Dějepis po babišovsku“. „Je důležité si připomenout ty, kteří stáli u zrodu Československa. Ať už ti, kteří byli v exilu, jako byl Masaryk, jako byl Beneš, jako byl
Štefánik, nebo ti, kteří byli v domácím odboji. Ať už to byl
Kramář, ať už to byl Švehlík, případně další… Rašín, mě napadá ještě,“ řekl krátce po skončení slavnostního aktu na Vítkově
Karel Havlíček v rozhovoru pro Českou televizi. Ano, slyšíte správně: Švehlík.
Antonín Švehla, zakladatel republiky, agrárník a
Politik, se během pár sekund proměnil v milého strejdu z venkova, možná spolužáka z učňáku, co umí opravit traktor a vzpomene si, že „za
Masaryka bylo líp“.
Havlíček tím ovšem neudělal jen další přeřek. On tím vystihl samotnou podstatu hnutí ANO: historie jako hospodská historka. Fakta se ohýbají podle potřeby, jména se pletou, minulost se míchá s pivní pěnou a důležité je, že se to celé pronese vážným tónem a s gestem muže, který ví.
Antonín Švehla se v tu chvíli v hrobě otočil rychlostí turbíny z Dukovan, když slyšel, kdo, jak, a hlavně kdy a kde mu změnil příjmení. Havlíček se samozřejmě nenechal rozhodit. Vždyť v hnutí ANO už dávno platí, že fakta jsou jen názory, které se nepovedly. A historie? To je ta věc, co se podle potřeby přepíše v tiskové zprávě. Takže…