KOMENTÁŘ / Ačkoli ustavování nové vlády zatím probíhá zcela dle ústavního pořádku, prezident Pavel se už stává předmětem různých úvah o tom, zda svým odmítáním některých kandidátů na ministry a vzn...
KOMENTÁŘ / Ačkoli ustavování nové vlády zatím probíhá zcela dle ústavního pořádku, Prezident Pavel se už stává předmětem různých úvah o tom, zda svým odmítáním některých kandidátů na ministry a vznášením otázek ohledně jejich osobní integrity neporušuje ústavu. Co tedy může prezident republiky dělat, pokud se formuje vláda extrémistů a populistů, kteří navíc plánují rozparcelovat stát kvůli svým byznysovým zájmům? Takovou situaci jsme tu totiž ještě neměli. Ústava je napsaná stručně a prezident z ní vychází trochu jako notář nebo stvrzovatel kroků jiných ústavních činitelů. Ústava pracuje s termíny jako „jmenuje“, „svolává“, „rozpouští“ nebo „podpisuje“, nikoli s termíny, jako jsou „hodnoty“, „demokracie“, „směřování země“. Ústava byla ovšem změněna zavedením přímé volby prezidenta. Politici, kteří potřebovali napravit dehonestující dojem, jenž u veřejnosti vyvolaly obě nepřímé volby prezidenta Klause, ale nedomysleli, co může nastat, když se zároveň nezmění pravomoci prezidenta. Problém spočívá v tom, že přímo volený prezident nemá ani tak jinou legitimitu – jak s oblibou zdůrazňoval Miloš Zeman –, ale stává se samostatným politickým hráčem. Aby byl zvolen občany, musí nabídnout svým voličům nějaký program a představu státu, kterou by pak měl plnit. Záleží samozřejmě na úrovni a odpovědnosti kandidáta a na inteligenci voličů, zda zvítězí kandidát, který bude slibovat nesplnitelné, nebo ten s realistickými cíli. Ale domnívat se, že prezidentský kandidát bude voličům slibovat, že jen podepíše vše, co mu někdo předloží, a s tím i vyhraje volby, je absurdní, i když řada představitelů politických stran by si něco takového bezesporu přála. Nelze tedy prezidentovi vyčítat, že se své sliby – odpovídající vůli těch, kteří ho…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj