Š. Endó: Mlčení (Čitateľský denník 56/2025)

„Kněz zvedl nohu. Cítil v ní ostrou, silnou bolest. To nebyla pouhá formalita. Šlape teď na to, co považoval ve svém životě za nejkrásnější, na to, co svou vírou viděl jako nejčistší, co bylo nejdokonalejším naplněním ideálů a snů lidstva. Jak ta noha bolí. V tom okamžiku muž z bronzové plakety ke knězi promluvil — Jen šlápni, šlápni! Já nejlépe znám tu bolest, kterou ve své noze cítíš. Smíš šlápnout. Přišel jsem na svět, abyste po mně šlapali, vzal jsem na sebe kříž, abych se s vámi podělil o vaše bolesti — Kněz položil nohu na svatý obraz. Rozednívalo se. V dálce zakokrhal kohout.“