NÁZOR / Strana Svobodní, vedená předsedou Liborem Vondráčkem, se dlouhodobě profiluje jako zastánce autentické pravice, hájící svobodu jednotlivce, omezení státního přerozdělování a odpor vůči evro...
NÁZOR / Strana Svobodní, vedená předsedou Liborem Vondráčkem, se dlouhodobě profiluje jako zastánce autentické pravice, hájící svobodu jednotlivce, omezení státního přerozdělování a odpor vůči evropským regulacím, jako je Green Deal. Jejich nedávné spojenectví se stranami SPD, Trikolóra a PRO Jindřicha Rajchla pro podzimní sněmovní volby 2025 ovšem vyvolává pochybnosti, jestli Svobodní mají jiný ideál než bažení po funkcích. Tady už je řečnická Otázka v podstatě odpovědí. Kritici, včetně bývalých členů strany, obviňují Svobodné z pokrytectví a pragmatického honu za „koryty“, přičemž někteří vidí v jejich smířlivosti vůči Rusku a spojení s proruskými subjekty odkaz na ideologickou kontinuitu Václava Klause, jehož odkaz Svobodní kdysi chtěli nést. Tento komentář analyzuje, jak se Svobodní od svých deklarovaných ideálů posunuli k politickému pragmatismu, a zkoumá možné motivace jejich konání. Svobodní se od svého založení v roce 2009 pod vedením Petra Macha prezentovali jako libertariánská alternativa, hájící volný trh, individuální svobody a odpor vůči státnímu intervencionismu. Tato linie měla navazovat na ekonomické a konzervativní hodnoty Václava Klause, jehož kritika evropské integrace a důraz na národní suverenitu byly pro stranu inspirací. Předseda Libor Vondráček v rozhovoru pro Echo24 prohlásil: „Za jasně pravicové směřování se poslední roky nestydí snad jen Svobodní, kteří se slovo pravice snaží neustále očistit od nepravicových kroků stran, které se za pravici účelově vydávají.“ Tyhle řeči mají nejspíš přesvědčit voliče, že Svobodní jsou poslední baštou autentické pravice. Spojenectví s SPD Tomia Okamury, Trikolorou Zuzany Majerové a PRO Jindřicha Rajchla, oznámené v…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj