KOMENTÁŘ / V Babišově hnutí ANO se všelijak blouzní o obnovení Visegrádské čtyřky, což je vlastně projekt resuscitace střední Evropy jako zvláštního kulturně-politického regionu mezi Západem a Východem. Jenže jde o fatální omyl. V časech globalizace a nástupu staronových imperialismů, zejména čínského, ruského a perského, je pokus o záchranu středoevropanství mrtvě narozeným dítětem, který může Čechy, Slováky a Maďary opětovně vecpat do chřtánu eurasijského Ruska. Babišova střední Evropa se může stát Putinovým trójským koněm. Když v roce 1983 vyšel francouzsky esej
Milana Kundery Unesený Západ, který pojednával o tragédii střední Evropy pohlcené sovětsko-ruským impériem, podnítilo to renesanci středoevropanství mezi rakouskou, českou i maďarskou intelektuální elitou. Souběžně s tím se prosadila i jakási habsburská nostalgie, která ztotožnila střední Evropu se zaniklou rakousko-uherskou monarchií. Šlo ovšem o nepochopení Kunderovy hlavní teze. Pro Kunderu totiž střední Evropa
Nebyla specifickou „civilizací“ mezi Západem a Východem, která zanikla pádem habsburské monarchie, nýbrž východní periferií Západu, kterou eurasijské Rusko, maskované jako Sovětský svaz, uneslo na Východ. Ti, kdo Kunderu pochopili, aktivně usilovali o obnovení střední Evropy kvůli nastoupení společné cesty zpátky do naší domovské civilizace, na Západ. Nešlo o budování mostu mezi Západem a Východem, natož o blahosklonně distancovanou pozici v obou směrech, tj. o pobývání někde „mezi“. Když v roce 1991 vznikla mimo jiné z iniciativy
Václava Havla takzvaná Visegrádská skupina, nejprve ve formátu V3 a brzy pak V4, která zahrnovala Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko, deklarovaným cílem bylo usilovat o
Rychlý zánik Varšavské smlouvy a RVHP a společně směřovat do NATO a EU.
Jinak řečeno, šlo o projekt společného návratu do…