Vybojovali zlato, estébáci je odměnili mučením a hladem. Životy hokejových mistrů zničili komunisté. HISTORIE / Říjnové dny roku 1950. 🤖 AI
HISTORIE / Říjnové dny roku 1950. Začíná soudní proces, o němž veřejnost nemá ani tušení. Ti, jejichž sportovní nasazení ještě před časem obdivoval Celý svět, nyní sedí na lavici obžalovaných. Mají za sebou mučení, ponižování, zažili Hlad, Strach i nejistotu. Jejich martyrium přitom teprve začíná. Soud totiž jedenáct mladíků pošle celkem na 74 let a osm měsíců za mříže. Vrcholný akt celé tragédie československých hokejistů se odehrál o více než půl roku dříve, v polovině března 1950, mezi zdmi pražské hospody U Herclíků poblíž Národního divadla, přezdívané Zlatá hospůdka. Původně zde několik členů týmu mělo slavit narození syna jednoho z nich, nakonec spíše splachovali smutek. Jeden jediný telefonát z nejvyšších stranických míst od Gustava Bareše, tajemníka ÚV KSČ pro ideologii, zmařil sen, že se postaví na londýnský led, aby obhájili zlaté medaile ze Stockholmu. Místo toho přišel zákaz startu, konec sezóny, rozpuštění reprezentace. Žádnej není tak hezkej... Čím více prázdných sklenic hospodský odnášel, tím víc v hráčích narůstala míra zklamání a vzteku. „Jsou to syčáci, lumpové a lháři. My chceme býti volní jako rackové a odletět, ale ty svině komunistický vědí, že bychom se nevrátili. Nechceme míti řetízky na rukou. Na režim se vyserem, na komunisty taky!“ pokřikovali podle vyšetřovacího spisu. Ministru informací Václavu Kopeckému dokonce zpívali: „Žádnej není tak hezkej, jako Venca Kopeckej!“ Neuvědomovali si v tu chvíli, že je neposlouchají jen místní štamgasti. „Byla na nás učiněna past. Ovšem nechali jsme se do ní chytit tím, že jsme se trošku napili a vyvolávali protistátní…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj