Klasický liberalismus bez silných bohů. Jak může otevřená společnost uspokojit potřebu smyslu. ESEJ / Novozélanďan Roger Partridge v článku, jejž nedávno přinesl internetový časopis... 🤖 AI
ESEJ / Novozélanďan Roger Partridge v článku, jejž nedávno přinesl internetový časopis Quillette, hledí stejným směrem, ale činí tak z perspektivy klasického liberalismu. Srovnání bude nanejvýš žádoucí, o potřebě rovnováhy a tvůrčího napětí mezi konzervatismem a liberalismem se ostatně zmiňují myslitelé z obou stran. Ayaan Hirsi Aliová v listopadu 2023 šokovala řadu svých dlouholetých obdivovatelů, když oznámila, že se stala křesťankou. „Islamismu nemůžeme vzdorovat jen čistě sekulárními nástroji,“ uvedla na vysvětlenou. Zdaleka není Sama: podobnými konverzemi nyní procházejí osobnosti od Jordana Petersona až třeba po technologického podnikatele Petera Thiela. Letos v únoru se na londýnské konferenci Aliance pro zodpovědné občanství setkaly čtyři tisíce konzervativců, aby si vyslechli Petersona, který křesťanství otevřeně přijímá jako „realitu, na níž veškerá realita závisí“, Hirsi Aliovou, Nialla Fergusona a další, kteří argumentují, že má-li liberální společnost přežít, potřebuje hlubší základy než jen práva jednotlivce. Tyto dříve sekulární postavy dnes přijímají náboženství jako opevnění před extrémním progresivismem a dalšími radikálními ideologiemi. Jejich názory podněcují hlubší zpochybnění základů poválečného liberalismu, a zvláště vize, kterou zformuloval Karl Popper ve své knize Otevřená společnost a její nepřátelé z roku 1945. V desetiletích po vydání Popperova díla se z „otevřené společnosti“ stalo synonymum poválečného politického a morálního řádu, jehož základem je svoboda, pluralismus a kritické zkoumání. Popper ji staví proti „uzavřené společnosti“, v níž vládne konformita, dogmatismus a kmenová loajalita. Otevřená společnost nevychází z náboženské či etnické totožnosti, nýbrž z práv jednotlivce a mírumilovného nesouhlasu. V období sílící politické polarizace a rostoucí nedůvěry k institucím si mnozí myslitelé napravo od středu kladou otázku, zda taková otevřenost může být i nadále oporou společenské soudržnosti a smyslu. Kritici jako R. R. Reno nebo pseudonymní esejista N. S. Lyons soudí, že…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj