KOMENTÁŘ / Kdybychom pokaždé dostali korunu za výrok Andreje Babiše, že do vlády s SPD nepůjde, možná bychom už nemuseli řešit státní rozpočet. „S Okamurou nikdy. Není to náš partner a nikdy nebude. Lže o nás a nedrží slovo,“ říkával Andrej Babiš s vážnou tváří. V posledních dnech se mu však ve tváři odráží tak trochu
Pyrrhovo volební vítězství, protože se o Okamuru musí opřít, aby sestavil aspoň trochu fungující vládu. To, co Babiš říkal o SPD a
Tomiu Okamurovi, bychom měli brát stejně vážně jako jeho dávné sliby o tom, že nebude vládnout s komunisty. Výsledek už totiž známe. Nejenže vládl s jejich podporou, ale ještě se u toho tvářil, že vlastně zachránil demokracii. Teď nastává jakési déjà vu. Cynismus v přímém přenosu. A další porce horkého populistického guláše pro voliče, kteří už ani nevědí, co vlastně Babiš včera slíbil, protože dnes říká pravý opak. Od roku 2017 jsme slyšeli spoustu veřejných a jasně dohledatelných výroků, ve kterých Babiš či jeho blízcí kolegové Schillerová,
Havlíček,
Juchelka, Dostálová a další kategoricky odmítali spolupráci s SPD. Prý kvůli hodnotám. Prý kvůli programu. Prý kvůli „lživému stylu politiky“, který Babiš u
Okamury Tolik odsuzoval. Kvůli jakým hodnotám? Vždyť ANO je nachází podle potřeby a momentální nálady svého majitele. Jednou jsou proevropské, podruhé proruské, potřetí zase „hlavně, že máme na chleba“. Přesnější je i předpověď počasí. V různých obdobích, v různých studiích však zaznělo stejné poselství: „Tohle…