Pokud jste milujícími a důslednými chovateli, jistě si se svým psem užíváte mnoho veselých a radostných chvilek. Někteří pejskaři se však potýkají s nevysvětlitelnou agresí u těchto domácích mazlíč... 🤖 AI
Pokud jste milujícími a důslednými chovateli, jistě si se svým psem užíváte mnoho veselých a radostných chvilek. Někteří pejskaři se však potýkají s nevysvětlitelnou agresí u těchto domácích mazlíčků, jejíž korekce vyžaduje zkušenosti, čas, trpělivost a úsilí. Co se za tímto problémovým chováním skrývá ve skutečnosti? Mnozí lidé mají vyhraněný názor na agresi psů. Velmi často si myslí, že za ní nemůže pes ale chovatel. A právě tuto tezi posunuli američtí vědci z Harvardovy univerzity zase o něco blíže pravdě. Výzkum prováděli odborníci na 4 497 psech různých plemen z anglicky mluvících zemí, jejichž majitelé vyplňovali speciální dotazník. V něm byly otázky týkající se psího chování, raných zážitků a také současného prostředí. Z výsledků pak vyplynulo, že až 33 procent těchto sledovaných psů zažilo v minulosti nějakou formu nepřízně (například týrání, opuštění nebo přemístění). Vědci však přišli s daleko zásadnějším zjištěním na základě své analýzy dat – psi, kteří zažili jakoukoliv formu nepřízně do 6. měsíce života, vykazovali výrazně vyšší míru agresivity a strachu než jedinci, kteří ji neprožili. Čím více těchto negativních událostí pak prožili, tím silnější byla jejich agrese. Vysokou citlivost na ranou nepřízeň dále projevovala plemena jako americký eskymácký pes, sibiřský husky, americký leopardí chrt a erdelteriér. Naopak menší Vliv měly negativní zážitky ve štěněcím věku na zlaté a labradorské retrívry. K tomu také odborníci dodali: „Některá plemena mají zvýšené riziko rozvoje strachu a agresivity po raných traumatech, zejména ta, která byla historicky šlechtěna k ochraně stád nebo lovu velké zvěře.“ Z této studie tedy jasně vyplývá, že za agresi u psů mohou jednoznačně lidé. Některá traumata ze štěněcího věku se…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj