HISTORIE / Jeden den vězení nebo pokuta dvacet korun československých čekala na jistého faráře Československé církve bratrské z Pusté Rybné v
Pardubickém kraji, který odmítl přijít v listopadu roku 1925 k parlamentním volbám. Z prostého důvodu – byla neděle. Marně se hájil, že nechtěl porušit Boží přikázání a že „je více poslouchat Boha než lidi“. Za první republiky totiž museli obyvatelé k volbám povinně,
Jinak jim
Hrozil trest. Z trosek habsburské monarchie vzešlo vůlí vítězných mocností po první světové válce hned několik nových států – a mezi nimi i Československo, vrchol dlouholetého úsilí o národní sebeurčení
Čechů a Slováků. První republika se zrodila 28. října 1918, přesto trvalo ještě více než rok a půl, než její obyvatelé mohli poprvé přijít k demokratickým parlamentním volbám. „Celého půldruhého roku od vzniku republiky zasedalo, rokovalo a usnášelo se jmenované revoluční Národní shromáždění a vydávalo zákon za zákonem. Byla to zvláštnost v Evropě: všechny ostatní státy již vykonaly volby, Československo jediné setrvávalo bez voleného parlamentu. Proč se tak stalo?“ píše spisovatel a novinář
Ferdinand Peroutka ve své knize Budování státu. „Opakujme stručně, že vytvoření
Ústavy a některých jiných základních zákonů bylo pokládáno za úkol, který musí vykonat ještě revoluční sbor, poněvadž se nevěřilo v možnost
Dohody s rozkacenými Němci; československý národ vytvořil stát proti vůli Němců, musí tedy sám také položit jeho základy; pochybovalo se, že by Němci pomáhali klást základy dobré a že by jim prospěch státu ležel na srdci,“ vysvětluje
Peroutka na dalších řádcích. Dozvuky války Cesta k prvním volbám v…