O naději aneb Postmoderní rebelové z Bible. Buďme otevření budoucnosti a nebojme se nikoho. ESEJ / Občané naší milé vlasti rádi říkají, že jsme nejateističtejší země na světě. 🤖 AI
ESEJ / Občané naší milé Vlasti rádi říkají, že jsme nejateističtejší země na světě. Stejně jako s hrdostí říkají, že se nám zde rodí zlaté české ručičky a líhnou nejkrásnější holky. To všechno je samozřejmě mýlka. Aniž bych se chtěla vyjadřovat k ručičkám či děvčatům, ateistů je u nás ve skutečnosti poměrně málo. Má to prostý důvod. Ateistou bývá zpravidla ten, kdo toho ví hodně o náboženských záležitostech a vědomě je odmítá. Nejlepší ateista má vystudovanou teologii a navrch filosofii, historii a klasické jazyky. Teprve pak ví, jak uhodit hřebík na hlavičku, netrefuje se do slaměných panáků a ovládá sofistikované rouhání. Zavrhuje rozličná dogmata jakožto i pokrytectví představitelů náboženských organizací. S gustem odmítá i různé formy pověr a magie. Ateista je člověk chladného rozumu a filosofického nadhledu. A takových se v naší Vlasti vskutku příliš mnoho nevidí. Je to škoda. V poslední době však i toto sebezalíbení v ateistickém světonázoru u našich lidí značně pokulhává. Jsme svědky rozmachu rozličných kultů, od těch tradičních Přes Prohlédnuvší plochozemce a Octující bojovníky s chemtrails až po sektu Rudých srpů a kladiv. Ale zůstaňme u těch tradičnějších náboženství. Čas od času se vzdují vlny na malém středoevropském rybníčku pod údery mocného Leviátanova ocasu, kdykoliv slovutný představitel některé ze známějších denominací zatančí kultický taneček na téma zvrhlého liberalismu a vzepne se k uctění některého obzvláštníka úpícího pod patou sadistických „libtardů“. Každá Doba chce své mučedníky, když je jich nedostatek, spustí se naléhavé úpění a strašení. Kulturní války jsou vhodné téma k zaklínání u oltáře téměř…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj