Papíry nestaví domy. Potřebujeme změnit pravidla od samého začátku plánování

NÁZOR / Když se bavím s lidmi o stavebním řízení, většinou slyším jediné: „To je nekonečný proces, samé papíry, čekání, obstrukce.“ A mají pravdu – z pohledu občana to tak skutečně působí. Jenže za sedm let spolupráce se stavebním úřadem na Praze 8 jsem poznal, že úředníci nejsou viníci, ale často jen ozubená kolečka zaseknutá v neefektivním systému. Pokud chceme, aby se v České republice stavělo rychleji a lidé měli dostupnější bydlení, musíme změnit pravidla hry, ne jen nadávat na ty, kdo je musí dodržovat. Problém začíná už u územních plánů. Každá jejich změna trvá roky. Dokud neotevřeme cestu k pružnějšímu plánování, budeme jen přešlapovat na místě. Když se projekt dostane na stavební úřad, čeká se na desítky vyjádření od městských firem a institucí. Ty bývají v celém procesu nejpomalejší a celé řízení se tak natahuje o měsíce. Úředníci přitom musí jen znovu a znovu posílat dotazy, místo aby se věnovali samotnému posouzení projektu. Jsem přesvědčen, že stát má v ruce nástroje, jak tuto zkostnatělost rozseknout – novelou stavebního zákona. Tu měl v uplynulém volebním období na starosti předseda Pirátů Ivan Bartoš, společně s digitalizací stavebního řízení. A pirátské výsledky jsou doslova tristní. Úředníci byli z nového systému zoufalí a jejich práce se více než ztrojnásobila, oproti avizovanému ulehčení. Vážím si toho, že ministr Bartoš alespoň sám uznal své manažerské selhání, ale nyní je potřeba přejít od slov k reformám. Celá digitalizace by neměla být jen o nějakém „digitalizování“ formulářů. To dle praxe přineslo více bariér než užitku. Potřebujeme skutečné odlehčení práce referentů. Rutinní a…