KOMENTÁŘ / Po více než třech letech krvavých bojů ruská armáda sice stále ovládá Krym a části východní Ukrajiny, ale dál se jí nedaří prorazit vyčerpané ukrajinské obranné linie. Ukrajinské jednotky naopak statečně odolávají za podpory Západu, přestože je konflikt dlouhodobě vysává. Tato vyrovnaná situace však pálí jak obě bojující strany, tak i jejich spojence; sankce proti Moskvě a náklady na
Pomoc Ukrajině zvyšují inflaci, zdražují energie a snižují ekonomický růst. Veřejnost v Evropě a USA už vyjadřuje pochybnosti, jak dlouho ještě smí trvat neomezená podpora konfliktu. V této křehké rovnováze může Moskva sáhnout k neobvyklému řešení. Místo otevřeného útoku na území NATO by mohla zahájit sérii postupných a záměrně nejasných provokací. Kreml by nejdřív vyhrotil rétoriku, kdy ve státních médiích a oficiálních prohlášeních tvrdil, že rozšiřování NATO „překračuje červenou čáru“ a že Moskva se musí postavit „obkličování“ svých hranic. Současně by zahájil provokativní cvičení vojsk podél hranic ukrajinských spojenců. Takový pohyb těžké techniky a jednotek by měl zasít nejistotu mezi sousedy a prověřit odhodlání Západu. Vyvrcholením by mohlo být konkrétní narušování či ostřelování příhraničních oblastí Pobaltí, nikoli však s cílem zahájit válku s NATO, ale vystrašit a destabilizovat spojence. Zaměřme se na právě takový hypotetický scénář ruské eskalace. Vychází z historického kontextu a současného dění. Připomeňme si, že Rusko dlouhodobě protestuje proti rozšiřování aliance, kdy například retrospektivně odmítlo přijetí Česka, Polska a Maďarska v roce 1999 do NATO a považuje to za provokaci. Současně zohledněme globální souvislosti, jakými bylo demonstrativní čínsko-ruské spojenectví, jehož jsme byli svědky během vojenské přehlídky…