KOMENTÁŘ / Jedním z témat, kterými se současná opozice snaží porazit Fialovu vládu, je vypjatý nacionalismus. To vidíme zejména u SPD a Stačilo!, což jen potvrzuje, že krajní levice a krajní pravice se od sebe vůbec neliší. Různá protizápadní, protievropská a protiukrajinská hesla patří na předvolebních shromážděních k oblíbenému repertoáru
Tomia Okamury i
Kateřiny Konečné. Podobnými hesly se snaží i odpůrci vlády překřičet předvolební vystoupení
Petra Fialy. Mezi voliči opozice sílí protiukrajinské nálady, které Babiš i Konečná s Okamurou ještě více rozdmýchávají. Na druhou stranu si – aspoň podle různých průzkumů – většina populace nepřeje skončit jako součást ruského impéria, což platí i pro Babišovy voliče. Přesto nelze nevidět u části společnosti určité rusofilství, jehož výrazným představitelem je třeba
Jaroslav Foldyna, který je jedničkou na kandidátce SPD v Ústeckém kraji. Dalším ruským trojským koněm na naší scéně je
Kateřina Konečná, což asi nepřekvapuje, protože komunisté mají lásku k Rusku takříkajíc v popisu práce. Vzhlížení k Rusku má své historické kořeny ve slavjanofilství, které se rozvinulo v době národního obrození. Odtud pochází představa, že bychom měli být zastřešeni nejmocnějším příbuzným státem, což znamená, že bychom se měli jako malý národ přimknout k silnému slovanskému dubisku. Ovšem nemalá část současné české populace vidí řešení v tom být někde mezi, nejlépe mostem mezi Východem a Západem, ačkoli takový pokus už jednou skončil naprostým fiaskem a my jsme se ocitli ve spárech ruského medvěda. Okamura i Konečná slibují, že zcela změní zahraničněpolitický kurz nastavený začátkem devadesátých let. Chtějí Českou republiku izolovat a vybrat jí úplně jiné spojence mezi autoritářskými režimy. Za viníka rusko-ukrajinské války…