Milujete tureckou kávu, kterou si pravidelně dopřáváte v domácích podmínkách nebo českých restauracích? Pak vězte, že český „
Turek“ je na hony vzdálený pravému kofeinovému nápoji z
Turecka. Zde jde totiž od A do Z o opravdový rituál a chuťový požitek. Prozkoumejte s námi příběh tohoto specifického druhu kávy a zjistěte, kde si v Istanbulu dopřát tu nejlepší. Mezi Čechy je pojem „
Turek“ velmi silně zažitý a dodnes ho konzumuje poměrně dost lidí. Jeho přípravu zvládne každý
Doslova levou zadní, neboť postačí jemně (nebo i hruběji) namletá káva, rychlovarná konvice s vodou, hrnek a lžička. Pohled na výsledný produkt ale bývá zřídka kdy vábný, nemluvě o tom, když začnete mezi zuby lovit kávovou sedlinu, která se nestačila usadit na dně. Účel však v mnoha případech splní – doplní kofein, o to přeci jde. Pravá turecká káva ale nese zcela odlišný příběh. Je to magická seance od začátku do konce. Turecká rodačka docentka Seden Doğanová její pití označuje za „most“, jenž usnadňuje sdílení – ať už ve smutku, nebo v radosti. I dlouhá historie turecké kávy (téměř 500 let) a zápis do UNESCO na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva vypovídají o tom, že nejde jen tak o obyčejný nápoj. Tradiční příprava turecké kávy je spjata s malou kovovou konvičkou zvanou džezva. Do ní se nalije přibližně 70 mililitrů vody a poté nasype velmi jemně namletá káva v množství asi 6 až 7 gramů (ta může být předem smíchaná s cukrem nebo aromatickým kořením). Nakonec se vše řádně promíchá a pomalu vaří na horkém písku nebo žhavých uhlících. Nápoj se…