KOMENTÁŘ / Politické debaty v Česku se poslední roky zdánlivě lámou na jediné velké frontě. Na jedné straně stojí lidé, kteří vědí, že česká civilizace patří k Západu – a to přes tisíc let, že naše...
KOMENTÁŘ / Politické debaty v Česku se poslední roky zdánlivě lámou na jediné velké frontě. Na jedné straně stojí lidé, kteří vědí, že česká civilizace patří k Západu – a to Přes tisíc let, že naše bezpečnost drží NATO a že Putinova barbarská agrese proti Ukrajině není vzdálený konflikt, ale útok banditů na naši západní civilizaci a zkouška, jestli jsme vůbec schopní a ochotní bránit vlastní svobodu. Proti nim stojí nostalgici či deprivanti, kteří zůstali uvěznění v postsovětské mentalitě. Od profesionálních trollů, placených kolaborantů, konspiračních lobotomiků až po kazatele falešného míru – jako ozvěna mírových žvástů vraždícího zločineckého komunistického režimu minulosti. Jenže tohle není všechno. Tahle linie je jenom nejviditelnější, mediálně nejvděčnější a emočně nejvíc vyhrocená. Vedle toho existuje ještě jedna linie, méně viditelná, ale v jistém smyslu mnohem zhoubnější a v podstatě přiživující „špatnou stranu“ linie západ/východ. Druhá linie zla nevede mezi tradičními politickými tábory. Protíná společnost napříč a zejména v současnosti, v době sociálních sítí, zrychleného infotainmentu a každodenních twitterových přestřelek – se stala denní dávkou jedu. Vydává se za obranu demokracie, menšin či lidských práv, ale ve skutečnosti je to jen rafinovaná forma nesnášenlivosti. Temné bahno, které se valí veřejným prostorem, chvíli hlučně v podobě hysterických kampaní, chvíli téměř podprahově, v zákulisí diskusí. Na konci je ale vždy jediná podstatná a určující otázka: Dokážeme ještě unést jiný názor? Ukazuje se, že zejména velmi viditelná část českých progresivních moralistů a samozvaných arbitrů dobra si drze přivlastnila slova jako svoboda a tolerance, aby je obrátila v nástroj šikany. Můžete se balit…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj