Hlasitý dětský pláč dokáže vykolejit i toho největšího kliďase pod sluncem. Reakce na něj jsou různé, neboť každý člověk má jinou trpělivost, povahu či zkušenosti s dětmi.
Hlasitý dětský pláč dokáže vykolejit i toho největšího kliďase pod sluncem. Reakce na něj jsou různé, neboť každý člověk má jinou trpělivost, povahu či zkušenosti s dětmi. Obecně se ale traduje, že na dětský pláč bývají nejcitlivější ženy. Vědci však přišli s překvapivým zjištěním, které toto zažité dogma vyvrací. Nemusíte být zrovna rodičem, abyste byli vystaveni dětskému pláči. Setkat se s ním můžete jak u příbuzných, tak třeba v rámci hlídání dětí blízkých lidí nebo na ulici. Pláč především k velmi malým dětem zkrátka patří. Je vlastně takovým komunikačním signálem pro okolí, že se cítí nekomfortně nebo se něčeho bojí. Dětský pláč tedy není jednotvárný. Může vyjadřovat nejrůznější emoce dítěte a podle toho na něj také dospělí reagují, jak vysvětlil i profesor Nicolas Mathevon z Univerzity ve Saint-Étienne Ve Francii, který byl vedoucím výzkumného týmu: „Emoční odezva na pláč závisí především na jeho tzv. akustické drsnosti. Jsme tedy citliví na takové zvukové vlastnosti pláče, které nám dávají informaci o tom, jak moc dítě trpí nebo ho něco bolí.“ Francouzští vědci si ke svému výzkumu vybrali několik dobrovolníků, kteří měli malé či žádné zkušenosti s dětmi. Poté jim pouštěli 16 různých druhů dětského pláče, které odrážely stavy nepohodlí a Bolesti (například pouhé koupání nebo také píchnutí jehlou při očkování), a během poslechu je snímali termokamerou. Na základě analýzy zmapovaných dat pak odborníci zjistili, že reakce mužů i žen byla identická a velmi specifická – pokaždé, když dobrovolníci slyšeli pláč vyplývající z Bolesti dítěte, jejich pokožka v obličeji se zřetelně zahřívala. To profesor Mathevon okomentoval následovně: „Čím…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj