Část lidí, kterým je jasné, že
Ukrajina je oběť a Rusko agresor, vkládala a možná ještě vkládá jisté naděje do mírových jednání. Ta však, zdá se, nikam nevedou. Odhaduji, že míru spravedlivého pro Ukrajinu, který bude výsledkem jednání, se ani nedočkáme. A připojuji se k těm, kdo tvrdí, že Rusko lze zatlačit pouze silou. Tento názor jsem si definitivně potvrdila po zhlédnutí čtvrtečního rozhovoru s ruským velvyslancem ve Švédsku Sergejem Běljajevem. Podobnou zkušenost jako
Moderátor švédské veřejnoprávní televize SVT, který by si za své sebeovládání během půlhodiny ruské propagandy nejhrubšího zrna zasloužil svatozář, jsem udělala loni v létě na trajektu z Tallinu do Helsinek. Diskutovala jsem tam s párem ruských putinistů desítky let žijícím ve Finsku o podobných věcech jako
Moderátor s ruským ambasadorem. Na rozdíl od něj jsem ale mohla emocím popustit uzdu. Nebýt hlášení, že se máme odebrat do
Auta, protože budeme přistávat, jistě bych se i poprala. Možná si řeknete, proč zve veřejnoprávní televize v západní demokratické zemi zástupce Kremlu na půlhodinový rozhovor? Vždyť co jiného se dalo čekat? Že si bude sypat popel na hlavu? Ještě než jsem se podívala, uvažovala jsem podobně. Jenže když pak ambasadorovi začali ve studiu pouštět záběry umučených civilistů v Buči a hořící trosky ukrajinských obytných domů a
Moderátor se neváhal i pětkrát zeptat, proč to Rusové dělají, řekla jsem si, že taková konfrontace má smysl. Protože odpovědi Putinova podřízeného syrovou…