VAŘENÍ S PŘÍBĚHEM / Hovořit o národní či regionální kuchyni je poněkud ošidné. Existuje například specifická česká kuchyně? Anebo jde toliko o jednu z variant kuchyně středoevropské? Už mnoho let sbírám staré kuchařské recepty z Kadaňska, zvláštního kraje v srdci českého severozápadu. Leží na rozhraní Krušných a Doupovských hor a protíná jej stříbropěnná řeka Ohře. Zdejší kuchyně se vyznačuje vlivy saskými a bavorskými, ale třeba i vídeňskými, z čehož povstala její neobyčejná pestrost. Kdysi jsem vydal knihu Kadaňsko na talíři. Zapomenuté kuchařské recepty s příběhem. Všechno jsem tenkrát vlastnoručně navařil a nyní bych se rád o toto kulinářské dobrodružství podělil i s vámi. Proč? Společné stolování buduje společenství Gastronomie totiž znamená kulturu a civilizaci! A jídlo není pro člověka jen nějaké krmivo, nýbrž především příležitost k setkání s druhými lidmi. Společné stolování přispívá k budování společenství, jakým je nejen rodina či příbuzenstvo, ale též město a kraj. Nemůže bez něj existovat ani dobrá politika čili správa věcí veřejných. Dnes budeme takříkajíc „vařit s Goethem“. Od středověku lovili kadaňští rybáři v Ohři lososy, oblíbenou pochoutku zdejších měšťanů, přičemž hlavní lososí sezóna se odehrávala mezi květnem a listopadem. Po výstavbě pevnosti Terezín na soutoku Ohře a Labe koncem 18. století začala tato vzácná ryba pozvolna mizet, poněvadž říční regulace ji odrazovala od tahu do Ohře. Poslední doklad o ulovení lososa v Kadani pochází z roku 1890 a úspěšným rybářem byl koželužský mistr Josef Christoph
Schmidt s pomocníkem Engelbertem Müllerem. Ještě v roce 1906 byl zaznamenán tah lososů řekou Ohří, poté na celé století zmizeli a znovu se objevili teprve před několika lety. Kníže…