GLOSA / Úvod zářijové schůze sněmovny nepřipomínal zákonodárný orgán, ale spíše cirkus. Sice byl bez lvů v kleci, zato vystupovalo duo klaunů. Andrej Babiš (ANO) a Tomio Okamura (SPD) vtrhli k řečnickému pultu jako nevychované děti na nové hřiště. „Na klouzačku půjdeme první my, nebo nikdo!“ Zatímco Andrej mával rukama a domáhal se „přednostního práva spasitele“, Tomio ho morálně podporoval a občas přihodil vlastní teatrální grimasu. Andrej Babiš se dožadoval přednostního slova, jako kdyby šlo o slevu na rohlíky v akci. Bez ohledu na pořadník, pravidla i realitu. Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) mu to z křesla předsedající opakovaně trpělivě vysvětlovala. Jenže Babišovo ego jednací řád nečte, ale píše si vlastní. Nejspíše na křídovém papíře fixou s logem ANO. Když argumenty došly, což bylo velice brzy, protože žádné relevantní argumenty Babiš k dispozici neměl, nastoupila taktika mávání rukama a provolávání, že přece „má nárok“ a že předsedkyně „porušuje zákon“. Výkon srovnatelný s dítětem v supermarketu, které si lehne mezi regály a dožaduje se lízátka. Jenže tady nešlo o lízátko, ale o přednostní právo mluvit k celé zemi. Aby to Babišovi nebylo líto, přišel mu sekundovat Tomio Okamura. Takový politický suflér, který do každé trapné scény rád přihodí něco vlastního. Pokud Babiš působí dojmem unaveného spasitele, Okamura je pouhý profesionální sabotér, který tam, kde se dá něco blokovat, už stojí s cedulí „Zavřeno“. Nemyslím si však, že šlo ze strany Babiše o předem připravené představení, jak tomu v mnoha případech v minulosti bylo. Spíše si…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj