KOMENTÁŘ / S návratem Trumpa do Bílého domu jako by se rozbil kompas a někdo nám zmagnetizoval střelku. Protáčí se dokola, nemůže najít směr, místo aby nás pomáhala orientovat a směrovat. Tempo zmatení se zrychlilo setkáním Trumpa s Putinem na Aljašce, o kterém asi nelze říci, že bylo bezvýsledné. Putinovi dalo vše, co potřeboval, od rozbití izolace opovrženíhodného agresora a pachatele hledaného Haagem až po vyznamenání červeným kobercem, bez jakýchkoliv amerických sankcí, cel a splněných ultimát. Nemůže být pochyb, že
Putin získal a může opět získat vše, v čem ho
Bidenova administrativa spolu s evropskými spojenci omezovala, včetně tlaku na skryté podporovatele Ruska, od Číny
Přes Severní Koreu až po
Írán. Vývoj a oscilace politiky americké administrativy nyní vyvrcholil bombastickými čínskými oslavami konce druhé světové války a setkáním skupiny Šanghajské organizace spolupráce, kam přibyl i čerstvě naštvaný indický premiér Modi, který od Trumpa vyfasoval extrémně vysoká cla – buď za odebírání ruské ropy, anebo za zpochybnění Trumpových zásluh o přerušení bojů mezi Indií a Pákistánem, čímž jej „poškodil“ jako kandidáta Nobelovy ceny míru. „Šanghajský“ summit poutal pozornost nejen gigantickou vojenskou parádou a uvedením Kimovi dcery na mezinárodní scénu po mnohadenní cestě obrněným vlakem. Kuriozní byla i přítomnost evropských „pomocníků“ ze Srbska a Slovenska, která nám poskytla informaci o nové geopolitické hranici Západu a Evropy. Ani Orbán se neodvážil do Číny dorazit. Za koloritem nově se utvářejícího protizápadního bloku jsou ovšem ostré kontury nového směrování majitelů globálního kompasu, který bohužel vypadl Trumpově Americe z rukou. Měli bychom se dívat, kam a odkud nový globální kompas…