NÁZOR / Je prvního září a jako každoročně si na začátku školního roku připomínáme výročí vypuknutí druhé světové války v Evropě. Je důležité si uvědomit, že válka nepřišla ze dne na den.
NÁZOR / Je prvního září a jako každoročně si na začátku školního roku připomínáme výročí vypuknutí druhé světové války v Evropě. Je důležité si uvědomit, že Válka nepřišla ze dne na den. Totalitní režimy v Německu a Sovětském svazu se na ni dlouho a cílevědomě připravovaly. I kdybychom opomenuli agresivní a brutální válku Japonska proti Číně, Měla druhá světová Válka mnoho „předeher“, třeba občanskou válku ve Španělsku. Pro Československo, které Hitler obsadil už v březnu 1939, bylo vypuknutí války paradoxně okamžikem naděje, že německá prohra bude znamenat osvobození. Neměli bychom zapomínat, že Hitlerova invaze do Polska byla spuštěna až poté, kdy si Berlín s Moskvou prostřednictvím paktu Molotov-Ribbentrop rozdělily střední a východní Evropu. Sovětské obilí a suroviny pak ještě téměř dva roky výrazně pomáhaly německé válečné mašinérii v jejím úspěšném tažení Skandinávií, západní Evropou a Severní Afrikou. Stalinův režim, který se podílel na rozbití Polska, si pak násilím souběžně s Hitlerovými úspěchy podrobil Pobaltí. Je ale třeba připomínat i chyby demokratických zemí, které k válce vedly. Remilitarizace Porýní v roce 1936 představovala vynikající příležitost zasáhnout Hitlerův režim. Německá armáda Měla příkazy se okamžitě stáhnout, kdyby se Francie a Británie odhodlaly k vojenské reakci. Jenže ta nepřišla. Zvítězila snaha se dohodnout a částečně i pocit, že některé německé nářky nad Versailleskou smlouvou jsou oprávněné. Jedno vítězství diplomacie za druhým Appeasement neboli politika usmiřování je termín, který je Čechům dobře znám. Je pro nás navždy spojen s Mnichovskou dohodou. Ta nás po chybách našeho vlastního politického vedení v čele s Edvardem Benešem,…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj