VAŘENÍ S PŘÍBĚHEM / Hovořit o národní či regionální kuchyni je poněkud ošidné. Existuje například specifická česká kuchyně? Anebo jde toliko o jednu z variant kuchyně středoevropské? Už mnoho let sbírám staré kuchařské recepty z Kadaňska, zvláštního kraje v srdci českého severozápadu. Leží na rozhraní Krušných a Doupovských hor a protíná jej stříbropěnná řeka Ohře. Zdejší kuchyně se vyznačuje vlivy saskými a bavorskými, ale třeba i vídeňskými, z čehož povstala její neobyčejná pestrost. Kdysi jsem vydal knihu Kadaňsko na talíři. Zapomenuté kuchařské recepty s příběhem. Všechno jsem tenkrát vlastnoručně navařil a nyní bych se rád o toto kulinářské dobrodružství podělil i s vámi. Proč? Společné stolování buduje společenství Gastronomie totiž znamená kulturu a civilizaci! A jídlo není pro člověka jen nějaké krmivo, nýbrž především příležitost k setkání s druhými lidmi. Společné stolování přispívá k budování společenství, jakým je nejen rodina či příbuzenstvo, ale též město a kraj. Nemůže bez něj existovat ani dobrá politika čili správa věcí veřejných. Dnes budeme takříkajíc „vařit s císařem Napoleonem“. S kadaňskou gastronomií je spojen též Ital Giovanni Mercantelli narozený roku 1782 v lombardském Bergamu. V roce 1799 vstoupil do cisalpinské armády a pod francouzským velením jej čekala zajímavá kariéra. Už 14. června 1800 se vyznamenal v bitvě u Marenga, v níž Napoleon Bonaparte porazil vojska římského císaře a českého krále Františka II., a stal se Napoleonovým oblíbencem. Čestná stráž u Napoleonovy korunovace Když byl Napoleon prohlášen 2. prosince 1804 v pařížské katedrále Notre-Dame za císaře Francouzů, asistoval Mercantelli jako čestná stráž u korunovační ceremonie. Podobně držel čestnou stráž při křtu Napoleonova syna a následníka Napoleona-Françoise, který 9.
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj