KULTURA / Textil je často vnímán jako čistě estetická záležitost spojovaná s módou a trendy. Podle historičky a vedoucí sbírky textilu Uměleckoprůmyslového muzea Konstantiny Hlaváčkové je však este... 🤖 AI
KULTURA / Textil je často vnímán jako čistě estetická záležitost spojovaná s módou a trendy. Podle historičky a vedoucí sbírky textilu Uměleckoprůmyslového muzea Konstantiny Hlaváčkové je však estetika méně důležitá. Textilní průmysl je byznys, odráží aktuální stav společnosti, a dokonce bývá využíván k propagandě. Jak na tom byl textil v letech 1920-1990 na našem území, rozebírá ve výstavě Kde ty všechny kytky jsou. Pro FORUM 24 se kurátorka rozvyprávěla o tom, proč Československo nelze považovat za textilní velmoc i co všechno se dá vyjádřit pomocí jednoho šátku. Češi často vnímají historické Československo jako textilní velmoc. Podle vedoucí sbírky a textilu dvacátého a dvacátého prvního století Uměleckoprůmyslového muzea Konstantiny Hlaváčkové bychom v podobných tvrzeních ale měli být opatrní. „Za dob komunismu nic jako klasický textilní průmysl nebylo a před válkou se zase dostáváme do dob Rakouska-Uherska,“ popisuje. Naše území patřilo pod Rakousko více než tři sta let. I když jsme se kulturně odlišovali, souviselo s ním naše hospodářství i politika. Textilní manufaktury na našem území v severních, východních Čechách a okolo Brna nebyly českého původu. „Šlo o německé a židovské továrny, které jsme si zpětně historicky přivlastnili.“ Podle Konstantiny je to kvůli tomu, že nemáme jako národ pevné sebevědomí, tudíž hledáme možnosti, jak si přivlastnit zásluhy jiných. Nejvýznamnější českou továrnou tehdy byla továrna Josefa Sochora ve Dvoře Králové. „Kromě něj tu ale byly firmy jako Deutch, Breuer nebo Jarol.“ Po roce 1948 nastal úpadek úplně ve všem, i v textilní výrobě, která s sebou ale Nesla další specifika. „Textilky se nacházely v Sudetech, kde došlo k odsunu obyvatelstva, v tomto případě k odsunu…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj