Proč radikální pravice i levice společně bojují za změnu režimu v České republice. KOMENTÁŘ / Historie se neopakuje... 🤖 AI
KOMENTÁŘ / Historie se neopakuje. Proto i podzimní volby mají jedno nové téma, na němž se nově spojily nejrůznější skupiny stran, hnutí a spolků. Je to téma „změny režimu“, k níž údajně musí dojít, neboť svoboda v naší zemi umírá. A umírá prý všude, kam se podíváme. V domácí i zahraniční politice, v ekonomice, v působení nadnárodních institucí, od EU a NATO až po poslední neziskovku, v oblasti národní identity ohrožované migrací, v působení veřejnoprávních institucí, jako je televize a rozhlas. Zkoumat tento trend vyžaduje vystavit se značnému sebetrýznění. Poslouchat projevy Tomia Okamury jsem dlouho považoval za vrchol trapnosti. Jeho výlevy mohou duchovně ublížit posluchači, nyní se však zdá, že se tento zvláštní politický typ ocitl v hledáčku intelektuálnějších sil, usilujících o likvidaci ústavnosti v naší zemi. Ty poznaly, že Okamura je dobré vehikulum, vozítko do parlamentu. Z komunisticky laděné levice je člověk na ledacos zvyklý. Už marxismus učil o „skoku do Svobody“ prostřednictvím revoluce. A viděli jsme, jak ten skok do Svobody dopadl. Poslouchat intelektuály radikální „nové“ pravice, třeba přednášky Petra Druláka, Markéty Šichtařové a Zdeňka Koudelky, sledovat výstupy Institutu Václava Klause a různých pátých kolon reprezentovaných Xaverem Veselým či Danielem Kaiserem, to vše by dokázalo, řečeno obrazně, porazit vola. Stejně jako v případě, že bychom zkoumali politickou kariéru bývalého liberála Miroslava Ševčíka, anebo se brodili v kalu pomluv Jany Bobošíkové s její chráněnkyní Hanou Lipavskou. Staré přísloví říká, že na každém šprochu je pravdy trochu. Ano, je samozřejmě trochu pravdy na tom, že Evropská unie to přehnala s některými politikami (Green Deal), že NATO je oslabeno v důsledku rozporuplné a nebezpečné politiky Donalda…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj