HISTORIE / „Hned na úvod prohlašujeme, že mladší Herschel ve své observatoři na jižní polokouli získal zřetelný pohled na objekty na Měsíci… a kladně zodpověděl otázku, zda je tento satelit obydlen... 🤖 AI
HISTORIE / „Hned na úvod prohlašujeme, že mladší Herschel ve své observatoři na jižní polokouli získal zřetelný pohled na objekty na Měsíci… a kladně zodpověděl otázku, zda je tento satelit obydlený a jakým druhem bytostí,“ hlásal deník The Sun v létě roku 1835. Šokující odhalení dvounohých bobrů a netopýřích lidí mělo být původně pouhou satirou. Jenže lidé jí uvěřili – a rozpoutali mánii, kterou svět doposud ještě nezažil. Měsíc od pradávna vábil lidskou fantazii, podněcoval ji a dráždil. Už dávné civilizace upínaly svůj zrak k obloze s nadějí i strachem, s vírou, že ta záře je více než jen pouhé světlo na noční obloze, že je to ztělesnění samotného božstva. V představách starých Řeků po obloze putuje bohyně Seléné na stříbrném voze, tak krásná, že vedle ní blednou i samotné hvězdy. Římané ji nazývali Luna. Číňané v tmavých skvrnách na Měsíci viděli králíka a věřili, že roztlouká v hmoždíři byliny na nápoj nesmrtelnosti. Staří Egypťané zase spojovali Měsíc třeba s Thovtem (Džehutym), bohem moudrosti a písma. Jednotlivé fáze Měsíce ovládaly náboženský i společenský život na Zemi. Úplněk býval spojován se silou a slavnostmi, novoluní s obnovou a začátkem nového cyklu. Řídily se podle nich časy setby i sklizně, rituály i svátky, odvozovaly se z nich kalendáře. Středověcí učenci pak psali s vážnou tváří o mořských zátokách na jeho povrchu a na přelomu 17. a 18. století se objevovaly teorie, že na Měsíci žijí celé civilizace – jen čekají, až je teleskopy odhalí. A lidská zvědavost, živená…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj