NÁZOR / Volič Andreje Babiše je vodňanskému kuřeti podobnější víc, než tuší. Kuře je nakrmeno, má vědecky stanovené teplo a bezpečí. Vtip, v rámci černého humoru, je v tom, že veškerá „péče“ má jediný cíl – skončit v troubě. V přeneseném i doslovném slova smyslu. Historik Timothy Snyder to nazývá sadopopulismem. Je to politika, která se tváří jako rozdávání dárků, ale ve svém důsledku ubližuje těm, kdo dárečky s vděčně otevřenou pusou přijímají. „Lídr nabízí politiku, jež má uspokojit emocionální potřeby voličů, ale v reálu jim způsobí bolest,“ píše Snyder. Nebo, jak říkají znalci marketingových triků, pokud je něco zadarmo, zbožím jste vy. "Na jedné úrovni Chudý člověk, nezaměstnaný pracovník nebo závislý na opiátech, který hlasuje proti zdravotní péči, pouze dává peníze bohatým, kteří je nepotřebují a možná si toho ani nevšimnou. Na jiné úrovni takový Volič transformuje měnu politiky z úspěchu na utrpení, ze zisku na bolest a pomáhá zvolenému vůdci nastolit režim sadopopulismu. Takový Volič může věřit, že si vybral toho, kdo bude spravovat jeho bolest, a může fantazírovat, že tento vůdce ublíží nepřátelům ještě více," říká historik. Babiš dlouhodobě staví svou image na představě, že „on maká“ (především tedy nejspíš hodně telefonuje) a občan díky němu nemusí mít starosti. Slíbí levnější energie, vyšší důchody, zlevněné potraviny. Blázen, kdo nebere, když někdo dává. Z čeho dávající bere, není Vidět. "To se nám to hoduje, když nám lidi půjčují peníze," konstatoval feldkurát Katz. Člen Národní rozpočtové rady…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj