Franz Kafka posnídal jarní polévku ze sedmi lučních bylin, jak tvrdí legenda. Milovali ji flamendři

VAŘENÍ S PŘÍBĚHEM / Hovořit o národní či regionální kuchyni je poněkud ošidné. Existuje například specifická česká kuchyně? Anebo jde toliko o jednu z variant kuchyně středoevropské? Už mnoho let sbírám staré kuchařské recepty z Kadaňska, zvláštního kraje v srdci českého severozápadu. Leží na rozhraní Krušných a Doupovských hor a protíná jej stříbropěnná řeka Ohře. Zdejší kuchyně se vyznačuje vlivy saskými a bavorskými, ale třeba i vídeňskými, z čehož povstala její neobyčejná pestrost. Kdysi jsem vydal knihu Kadaňsko na talíři. Zapomenuté kuchařské recepty s příběhem. Všechno jsem tenkrát vlastnoručně navařil a nyní bych se rád o toto kulinářské dobrodružství podělil i s vámi. Proč? Společné stolování buduje společenství Gastronomie totiž znamená kulturu a civilizaci! A jídlo není pro člověka jen nějaké krmivo, nýbrž především příležitost k setkání s druhými lidmi. Společné stolování přispívá k budování společenství, jakým je nejen rodina či příbuzenstvo, ale též město a kraj. Nemůže bez něj existovat ani dobrá politika čili správa věcí veřejných. Dnes budeme takříkajíc „vařit s Franzem Kafkou“. V pozdním Rakousku-Uhersku a prvorepublikovém Československu byla gastronomická scéna v Kadani opravdu pestrá a vedle restaurací a hostinců k ní samozřejmě patřily i kavárny. Všechna tato zařízení s poetickými názvy jako U Divého muže, U Zlaté lodě, U Koníčka, U Rakouského císaře, U města Hamburku, U Vinného hroznu, U Modré hvězdy nebo U Zlatého jelena byla hojně navštěvována vojáky několikerých zdejších kasáren a ovšem i středoškolskými studenty, zejména gymnazisty. K nejpopulárnějším podnikům náleželo od konce 19. století poněkud dekadentní Café Bristol, nacházející se ve Dvorské (nyní Koželužské) ulici na Špitálském předměstí v dnes již zbořeném dvoudomě čp. 662/663.