REPORTÁŽ / Je teplé ráno na severu
Ukrajiny. V jednom z měst
Černihivské oblasti se scházejí rodiny, vojáci i zdravotníci v očekávání chvíle, kterou na Ukrajině nazývají jednoduše „обмін“, tedy výměna. Tentokrát jde už o 67. takovou akci od začátku plnohodnotné ruské agrese. Každá z nich znamená návrat nejen desítek, ale někdy i stovek obránců, kteří strávili měsíce či roky v ruském zajetí.
Celý proces se odehrává v areálu jednoho z oblastních zdravotnických zařízení. Právě zde se budou první hodiny po návratu léčit nejen fyzické rány, ale i trauma ze zajetí. Pro rodiny jde o okamžik, na který čekaly celé měsíce a který se pro mnohé zdál už nedosažitelný. Výměny vězňů se však na Ukrajině staly symbolem naděje. Zdi jedné z budov, kam přicházejí po návratu, jsou po svém obvodu plné fotek s telefonními čísly - zanechaly je tu rodiny jiných, kteří ještě neměli to štěstí, aby se jejich muži vrátili. Protože doufají, že alespoň některý z vrácených vojáků bude mít třeba jen nějakou drobnou zprávu o jejich milovaném. Areál kolem tzv. „příjmové budovy“ je zatím uzavřený, uvnitř jsou pouze novináři a zástupci armády. Rodiny vojáků čekají venku, za plotem, který odděluje zabezpečený perimetr od zbytku nemocnice. Když k nim jako novináři přicházíme, začínají matky, manželky, otcové i dcery zvedat nad hlavy
Portréty svých blízkých. V jejich tvářích se mísí očekávání, úzkost i naděje, někteří mají v očích slzy, jiní působí klidně, jako by si šetřili emoce na okamžik, kdy skutečně uvidí svého ztraceného člena rodiny. Žádný z čekajících Ukrajinců…