VAŘENÍ S PŘÍBĚHEM / Hovořit o národní či regionální kuchyni je poněkud ošidné. Existuje například specifická česká kuchyně? Anebo jde toliko o jednu z variant kuchyně středoevropské? Už mnoho let sbírám staré kuchařské recepty z Kadaňska, zvláštního kraje v srdci českého severozápadu. Leží na rozhraní Krušných a Doupovských hor a protíná jej stříbropěnná řeka Ohře. Zdejší kuchyně se vyznačuje vlivy saskými a bavorskými, ale třeba i vídeňskými, z čehož povstala její neobyčejná pestrost. Kdysi jsem vydal knihu Kadaňsko na talíři. Zapomenuté kuchařské recepty s příběhem. Všechno jsem tenkrát vlastnoručně navařil a nyní bych se rád o toto kulinářské dobrodružství podělil i s vámi. Proč? Společné stolování buduje společenství Gastronomie totiž znamená kulturu a civilizaci! A jídlo není pro člověka jen nějaké krmivo, nýbrž především příležitost k setkání s druhými lidmi. Společné stolování přispívá k budování společenství, jakým je nejen rodina či příbuzenstvo, ale též město a kraj. Nemůže bez něj existovat ani dobrá politika čili správa věcí veřejných. Dnes budeme takříkajíc "vařit s Peterem Falkem“ čili poručíkem Columbem. Když se v osmdesátých a devadesátých letech 19. století houfně stěhovaly ze Žďáru v Doupovských horách a také z Podbořanska do Kadaně židovské rodiny, přinesly s sebou do zdejší židovské komunity i svou domácí kuchyni. Pro ni byly typické hovězí maso a křen, ingredience, které se těšily oblibě zvláště v chudších židovských rodinách. Když se v pátek oddávala většina kadaňského křesťanského obyvatelstva bezmasým pokrmům, neboť to byl tradičně postní den, z židovských domů na Špitálském a Sedleckém předměstí nebo na Novém Městě byla naopak cítit vůně hovězího masa. Z Čech až do New Yorku Jednu z těchto židovských domácností…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj