Silní dělají, co můžou, a slabí strpí to, co musí. Trump, Putin a teorie plné suverenity velmocí. GLOSA / Pokud jste nesledovali ponižující divadlo návštěvy ruského diktátora na amer... 🤖 AI
GLOSA / Pokud jste nesledovali ponižující divadlo návštěvy ruského diktátora na americké vojenské základně na Aljašce, tak to nedělejte. Mohlo by se vám udělat špatně. Navíc to nejdůležitější stejně řekl americký prezident v jedné jediné větě, když vysvětloval, proč by měl Zelenskyj přijmout dohodu, kterou si s Putinem dojedná. „Rusko je mocná velmoc a oni (Ukrajina) nejsou.“ To plně odpovídá dlouhodobému ruskému postoji, že jen velmoci jsou skutečně a plně suverénní. Tato suverenita přirozeně zahrnuje i právo komandovat a v případě potřeby vojensky napadnout slabší země. Ty totiž plně suverénní nejsou. Jak kdysi slavně pravil historik Thúkididés: „Silní dělají, co můžou, a slabí strpí to, co musí.“ Potíž je v tom, že po zkušenostech dvou světových Válek ve 20. století se svět pokoušel najít jinou cestu, která by i malým státům zaručila suverénní postavení. Jistě, ten systém ve skutečnosti nikdy nefungoval stoprocentně. Jako každý lidský vynález nebyl dokonalý. Nicméně byl to ideál, k němuž Měla OSN směřovat, a který měly západní velmoci včetně USA v rámci svých možností podporovat. To už teď neplatí. Je jedno, co se dohodlo Z tohoto pohledu je vlastně úplně jedno, jestli Putin momentálně požaduje Celý Donbas i Chersonskou oblast a Záporoží, nebo je milostivě ochoten se smířit jen s polovinou kořisti. Důležitá zpráva je, že kořistnická velmocenská mentalita je zpátky. Nikdo asi nečeká, že by Amerika šla kvůli navrácení Donbasu či Krymu Ukrajině do války s Ruskem. Nicméně i symboly hrají důležitou roli. V roce 1940 třeba…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj