KOMENTÁŘ / Často jsou slyšet úsměšky novinářů, politologů a politiků nad burcujícím varováním, že ty nebo ony volby v České republice jsou klíčové, anebo dokonce osudové. Bývá to komentováno jako p...
KOMENTÁŘ / Často jsou slyšet úsměšky novinářů, politologů a politiků nad burcujícím varováním, že ty nebo ony volby v České republice jsou klíčové, anebo dokonce osudové. Bývá to komentováno jako přílišná dramatizace politické situace či rovnou hysterie. Jenže tragédie české demokracie spočívá právě v tom, že nejde o hysterii, nýbrž realitu, s níž jsme posledních Deset let konfrontováni. Volby jsou u nás vždy osudové, poněvadž se občané opakovaně rozhodují nikoliv mezi normálními politickými stranami, nýbrž mezi demokracií a autoritářstvím s demokratickou fasádou, mezi Západem a Východem. Letos v říjnu to nebude jinak. Celá západní civilizace, v níž většina zemí funguje na principech liberální demokracie a právního státu, je nyní konfrontována s agresivním nástupem antisystémových nálad, z nichž vytloukají politický kapitál populisté, extrémisté a komerčně orientovaná hnutí, jako jsou v Česku například formace ANO, SPD, Stačilo! a Motoristé sobě. Bylo by samozřejmě hezké, pokud bychom si v České republice vybírali mezi konzervativci a liberály, demokratickou pravicí a levicí, ale není tomu tak. K čemu jsou emoce? Ze všech stran slyšíme, že české demokratické strany, totiž koalice SPOLU, STAN a Piráti, uspějí v říjnových sněmovních volbách jedině tehdy, jestliže u voličů vzbudí silné emoce. Jistě, emoce jsou důležité, ale pokud platí, že se většina českých voličů rozhoduje především na základě emocí, nikoliv idejí, hodnotového ukotvení a politického programu, pak jde o iracionální postup a česká demokracie se řítí do průšvihu. Samozřejmě i v jiných západních demokraciích přicházejí ke slovu emoce, to je normální a lidské. Ale stále jsou tam takříkajíc k dispozici politické strany se stabilním voličským jádrem, což je,…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj