VAŘENÍ S PŘÍBĚHEM / Hovořit o národní či regionální kuchyni je poněkud ošidné. Existuje například specifická česká kuchyně? Anebo jde toliko o jednu z variant kuchyně středoevropské? Už mnoho let sbírám staré kuchařské recepty z Kadaňska, zvláštního kraje v srdci českého severozápadu. Leží na rozhraní Krušných a Doupovských hor a protíná jej stříbropěnná řeka Ohře. Zdejší kuchyně se vyznačuje vlivy saskými a bavorskými, ale třeba i vídeňskými, z čehož povstala její neobyčejná pestrost. Kdysi jsem vydal knihu Kadaňsko na talíři. Zapomenuté kuchařské recepty s příběhem. Všechno jsem tenkrát vlastnoručně navařil a nyní bych se rád o toto kulinářské dobrodružství podělil i s vámi. Proč? Společné stolování buduje společenství Gastronomie totiž znamená kulturu a civilizaci! A jídlo není pro člověka jen nějaké krmivo, nýbrž především příležitost k setkání s druhými lidmi. Společné stolování přispívá k budování společenství, jakým je nejen rodina či příbuzenstvo, ale též město a kraj. Nemůže bez něj existovat ani dobrá politika čili správa věcí veřejných. Dnes budeme takříkajíc "vařit s Karlem Mayem". V krušnohorské části Kadaňska fungovaly ve druhé polovině 19. století desítky restaurací, hostinců a krčem, v nichž se obchodník či výletník mohl občerstvit vpravdě královsky, podle kulinářských trendů panujících v Lipsku a Karlových Varech. Zkrátka nepřišli ani chudí pocestní, studenti a tuláci, ať už přicházeli z české nebo saské strany Krušných hor. Tulák prchající před zákonem Patřil k nim i jistý Karl May (1842–1912), rodák z krušnohorského Ernstthalu poblíž Saské Kamenice, který se živil drobnými krádežemi a podvody a měl časté oplétačky s četníky. Když byl v létě 1869 zatčen kdesi v Durynsku, uprchnul a útočiště hledal v severozápadních Čechách. Potloukal…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj