V Rusku vypukla epidemie stockholmského syndromu. Cílem ruského „vlastenectví“ je smrt

NÁZOR / Všimli jste si někdy zvláštní tendence, že čím horší je životní úroveň v zemi nebo čím tvrdší a totalitnější je režim, tím více se v zemi rozvíjí vlastenectví? Podívejme se na Severní Koreu. Někdo si řekne, že Severokorejci nenávidí svůj život v Severní Koreji, tajně sní o sledování filmů z Jižní Koreje a při první příležitosti se obrátí proti Kimovi a plivnou mu na hrob. O Rusku se říká totéž, že ho všichni chválí jen ze strachu, ale ve skutečnosti v hloubi duše všichni Putina nenávidí. Abych byla upřímná, tak těmto historkám nevěřím, myslím, že je to jen výmluva, protože pro mnoho lidí je nemožné si představit, že Severokorejci a Rusové mohou milovat Severní Koreu a Rusko. Takoví Severokorejci a Rusové se také rádi mění v holubice míru a říkají, že jejich země vlastně nejsou tak špatné, to jen tamní úřady jsou hrozné, tak proč by tam lidé nemohli milovat svou zemi? To znamená, že oddělují území od moci. Připadá mi přinejmenším divné chovat k území nějaké city, dokonce bych takové lidi zařadila mezi úchyly. Milovat nebo nemilovat nelze kus země, ale život na tomto kusu země a to, zda bude dobrý nebo špatný, zajišťují právě tyto úřady. Ano, ale milovat lze jen něco dobrého. Jak tak obrovské množství lidí může milovat zemi, kde se nedá ani volně dýchat? Pro člověka, který vyznává jakékoli náboženství, je hlavním cílem dostat se nakonec do nebe. A byl mu dán jasný plán činnosti, že pokud se…