Body positivity už není jen „módní slovo“ nebo záležitost okrajových skupin. Stává se přirozenou součástí toho, jak vidíme a vnímáme svá těla každý den.
Body positivity už není jen „módní slovo“ nebo záležitost okrajových skupin. Stává se přirozenou součástí toho, jak vidíme a vnímáme svá těla každý den. Co vlastně znamená přijmout sám sebe se všemi svými nedostatky a v čem tkví jistá rizika? Hnutí body positivity má zajímavou historii. Vzniklo už v 60. letech v USA, kdy se lidé začali ozývat proti předsudkům vůči obézním. Tehdy šlo hlavně o to, aby i lidé s vyšší váhou měli stejná práva a nebyli kvůli svému vzhledu odstrkováni. Postupně se ale myšlenka rozšířila, a tak začalo jít o přijetí všech těl bez ohledu na velikost, barvu pleti, pohlaví nebo třeba zdravotní omezení. Dokonce vznikla i Národní asociace na podporu obézních Američanů (NAAFA) a přibývalo hlasů, které upozorňovaly, že posuzovat lidi jen podle vzhledu je nespravedlivé a ubližující. Aktivismus vyjadřoval nespokojenost s nerealistickými ideály krásy. Ty ovlivňovaly psychiku zejména žen, ale také mužů a dalších skupin. První vlna body positivity chtěla odstranit stud a stigma. V podstatě ukazovala, že obezita není důvodem k opovržení a že každý si zaslouží sebeúctu. Ve druhé vlně (90. léta) se rozvinula podpora pohybu a sportu pro lidi všech velikostí. Třetí vlna, kterou dnes většina lidí zná hlavně díky sociálním sítím, zdůrazňuje rozmanitost a funkčnost těla, nikoliv jeho vzhled. Proč se z hnutí stal trend? V poslední dekádě se „pozitivní vztah k tělu“ proměnil v masový fenomén. Jen hashtag #bodypositivity překonal na Instagramu stovky milionů příspěvků. Rozšíření trendu podpořily značky, které začaly cílit na rozmanitější publikum: v módě dnes vídáme modelky…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj