KOMENTÁŘ / Ještě před deseti dny pózovali na Karlově mostě jako sjednocení obránci vlasti. Zapadající slunce, sochy barokních světců a mezi nimi lídři protestních stran – SPD, PRO, Trikolora a Svob...
KOMENTÁŘ / Ještě před deseti dny pózovali na Karlově mostě jako sjednocení obránci vlasti. Zapadající slunce, sochy barokních světců a mezi nimi lídři protestních stran – SPD, PRO, Trikolora a Svobodní – působili jako moderní variace na výjev z doby, kdy Čechové bránili Karlův most proti Švédům. Spojeni v kruhu, usměvaví a jednotní, vysílali do éteru vzkaz o spolupráci a síle. Realita se ale začíná ukazovat v jiném světle. Idylka se proměnila ve stranický ring, kde už nejde o vlast, ale o místa na kandidátce do poslanecké sněmovny. A ta jsou, jak známo, jen pro některé. Tomio Okamura, který ještě před čtyřmi lety označoval koalici SPOLU za podvod na voliče, přišel s daleko vypečenější variantou. Místo oficiální koalice, která by musela překročit jedenáctiprocentní hranici pro vstup do sněmovny, nabídla partnerům z jiných stran pozice přímo na kandidátce SPD. Zpočátku to vypadalo, že je nemožné, aby se rozhádané „vlastenecké“ formace spojily a předešly tak propadnutí hlasů jako v minulých volbách. Tehdy mimo SPD zůstali za branami sněmovny všichni. Samozřejmě, pokud nepočítáme Babišovo dominantní ANO, které má k "vlastenecké" linii až nebezpečně blízko. Jenže vzápětí po slavnostním oznámení spolupráce se objevily první trhliny. Místopředsedkyně PRO Ivana Turková dostala od SPD stopku na kandidátku v Ústeckém kraji. Předseda Rajchl to ještě zkusil žehlit řečmi o neuzavřených jednáních. Pak následoval poslanec SPD Jiří Kobza, který se nevešel ani na pražskou kandidátku – a utekl ke komunistickému slepenci Stačilo! Tomio Okamura to vysvětlil tím, že nechodil do práce, tedy poslanecké sněmovny.
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj