Dějiny světa jsou i sledem masakrů, etnických čistek a genocid. Obzvláště a v masovém měřítku to platí pro 20. století, k jehož varovným symbolům patří šoa čili genocida Židů ze strany německého nacistického režimu. Nemluvě o obdobně strašlivém vraždění milionů lidí ve jménu zrůdné myšlenky komunismu. Zejména v Evropě se po roce 1989, když začal rozval sovětsko-ruského impéria, mnohým zdálo, že vstupujeme do věku věčného míru, svobody, humanity a vzájemného respektu. Jenže občanská válka v Jugoslávii z let 1991–2001 Evropany záhy konfrontovala s tím, co mohou způsobit probuzení běsové nenávistného nacionalismu v kombinaci s dobyvačným imperialismem. Před třiceti lety, v červenci 1995, svobodný Západ a s ním celý svět užasly a v transu přihlížely masakru v Srebrenici, při němž Srbové plánovitě povraždili tisíce Bosňáků čili bosenských muslimů. V Evropě zuřila válka, která si vyžádala zhruba 140 Tisíc obětí a do nedobrovolného pohybu dostala více než čtyři miliony uprchlíků. Srebrenica se stala mnohovrstevnatým mementem následků etnického šovinismu i slabosti mezinárodních organizací v čele s OSN. Ve dnech 11. až 31. července 1995 totiž bosenskosrbská armáda vedená generálem Ratkem Mladićem, navíc podporovaná srbskou paramilitární jednotkou Škorpioni a stovkami řeckých a ruských „pravoslavných“ dobrovolníků, brutálně zavraždila nejméně 8373 bosenských muslimů, převážně mužů a chlapců, ale také žen, dívek a dětí. A to přesto, že Srebrenica měla být na základě rozhodnutí OSN chráněna vojenskými jednotkami UNPROFOR složenými z nizozemských vojáků. Tato měkká síla ovšem tváří v tvář šílenému lačnění po krvi naprosto selhala. K použití zbraní proti srbským hrdlořezům neměly přece tyto mírové jednotky „žádný mandát“, prostá humanita, soucit, odvaha a svědomí k zastavení vraždění silou nestačily. To nebylo jen selhání OSN, ale především Evropy. Evropa plní stabilizační úlohu. Stačí to? Když byla v roce 2012 udělena Evropské unii…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj