ROZHOVOR / Tereza Boučková nepatří mezi spisovatelky, které vydávají knihu každý rok. Sama popisuje, že i poslední román Dům v Matoušově ulici vznikal „v bolestech“. Ale i bez uvozovek – promítly se do něj totiž události ve světě i v Česku: od války na Ukrajině,
Přes útok Hamásu v Izraeli až po střelbu na Filozofické fakultě UK. „Brzy to bude rok od vydání mého románu a mě pořád trápí osud zbylých rukojmích z Izraele. Nepodporuju kroky
Benjamina Netanjahua, ale tomu,
že Izrael musí bránit svou existenci, rozumím. Taky mě pořád trápí, že válka v Ukrajině nejen nekončí, ale že Rusové tu zemi stále víc ničí,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24. V knize Dům v Matoušově ulici jste hodně osobní. Přišlo to postupně, že jste měla potřebu zařadit tam i své zážitky a pocity ze současnosti, nebo jste to plánovala předem? Nebyl to plán. Faktem je, že já jsem skoro žádný plán neměla. Původně jsem chtěla napsat příběh slečny Epsteinové z ženského pohledu. Postupně se na tento příběh nabalovaly další věci a současnost se začala přidávat později. Čím více jsem se nořila do minulosti a čím více mi ji současnost připomínala, tím více jsem cítila potřebu obojí propojit. Ale původní plán to nebyl.
Jako autorka v knize někdy „nahlas“ přemýšlíte, zda něco do příběhu zařadit, zda to zveřejnit, nebo ne. Vyčetl vám někdy někdo, že se něco v Domě v Matoušově ulici objevilo? Je tam i řada velmi osobních věcí. Pokud jde o lidi, kterých se to týkalo, tak to se…