NÁZOR / Den daňové svobody, který letos připadl na 21. června, je podle Svobodných (momentálně součást nahnědlého slepence vedeného SPD) a jejich spojenců symbolem přemrštěné daňové zátěže.
NÁZOR / Den daňové svobody, který letos připadl na 21. června, je podle Svobodných (momentálně součást nahnědlého slepence vedeného SPD) a jejich spojenců symbolem přemrštěné daňové zátěže. Občané prý „skoro půl roku pracují na stát“ a teprve poté „pro sebe“. Tahle demagogie už se u nás zakořenila tak, že pokud dá někdo najevo nelibost, bude nejspíš označen za komunistu, socialistu nebo stoupence otrokářství. Taková rétorika, jak ji momentálně prezentují Libor Vondráček, Markéta Šichtařová či Miroslav Ševčík na Parlamentních listech 25. června (na weby překypující proruskými hlásnými troubami proklik nedáváme), je trapně zavádějící. Rozdělování roku na období „práce na stát“ a „práce pro sebe“ ignoruje, k čemu veřejné služby, jakkoli nedokonalé, máme. Prostším lidem se podsouvá, že daně jsou krádež peněz občanům. Daně ovšem nekončí v chřtánu nějakého abstraktního „státu“, ale financují konkrétní služby, které občané využívají. Většina z nich se vrací zpět do jejich kapes nebo financují záležitosti, které potřebujeme Společně. Šéf Svobodných Libor Vondráček, který stranu už podruhé zavedl do nahnědlých vod, má dokonce pocit, že kvůli daním žijeme zase v nesvobodě. „Polistopadová svoboda skončila, když stát začal brát lidem půl roku jejich života. Je čas to změnit,“ hlásá spojenec populistů, kteří by se státní pokladnou dokázali při plnění svých slibů rázně zatočit. Fráze zamlčují, kam peníze skutečně směřují. V českém rozpočtu v roce 2024 činily ze zhruba dvou bilionů korun výdaje na důchody skoro 700 miliard korun, tedy asi třetinu, výdaje na sociální dávky devět procent, na zdravotnictví Přes 14 procent. Na…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj