KOMENTÁŘ / Americký prezident se před cestou na summit NATO do Haagu opět vyhnul přímé odpovědi, zda by Spojené státy přišly bránit své alianční spojence. Článek 5 Washingtonské smlouvy je přeci mo...
KOMENTÁŘ / Americký prezident se před cestou na summit NATO do Haagu opět vyhnul přímé odpovědi, zda by Spojené státy přišly bránit své alianční spojence. Článek 5 Washingtonské smlouvy je přeci možné interpretovat různě, tak co. Média píší o zpochybnění tohoto klíčového ustanovení základního dokumentu aliance. Přesnější by ale bylo říct, že ho Trump docela a kompletně pohřbil. Jeho síla spočívala nikoliv v samotném textu, ale důvěře v to, že Amerika bude reagovat nasazením vlastních ozbrojených sil. Jakmile tahle důvěra padá, padá s ní i význam článku 5. Není to poprvé, kdy americký prezident zpochybnil, že by Spojené státy přišly na pomoc napadené členské zemi. Jeho předchozí vyjádření ale přeci jenom obsahovala významnou podmínku. Amerika nepřijde na pomoc někomu, kdo do vlastní obrany sám dostatečně neinvestuje. Z toho ovšem zároveň vyplývalo, že závazek pro ostatní země platí. Třeba všechny pobaltské země dosavadní dohodu o výdajích na obranu ve výši dvou procent HDP bez problémů plnily. Estonsko v roce 2024 v poměru k velikosti ekonomiky vydávalo dokonce více než USA. Současné vyjádření je ale daleko horší. Trump se totiž rozhodl slovíčkařit ohledně toho, k čemu článek o kolektivní obraně Spojené státy vlastně zavazuje. Faktem je, že nezavazuje vlastně žádnou členskou zemi přímo k ničemu. Text státům pouze nařizuje podniknout „takové kroky, které bude považovat za nutné, včetně použití síly [...].“ Konečné rozhodnutí je ale samozřejmě na nich. Odstrašující síla kolektivní obrany nespočívala v onom textu, ale v tom, jak jej všichni, včetně všech amerických prezidentů, veřejně…
Zdroj:
Zobraziť pôvodný zdroj